Rozhovor pro CNN Prima News: Na cestu parkem žádná sluchátka. Řiďte se intuicí

Každá třetí žena a každý desátý muž se za svůj život setká s fyzickým násilím vůči své osobě. Zakladatelka projektu ESD Czechia, lektorka sebeobrany, mentorka a koordinátorka projektu Women In Tech, který se zabývá podporou talentovaných žen ve světě technologií a startupů, Linda Štucbartová chce i do Česka přinést změnu. Do projektu Sebeobrana pro všechny zapojila i dceru. V rozhovoru promluvila i o tragické střelbě na Filozofické fakultě, která se jí osobně dotkla.

Absolventka Židovských studií na univerzitě v Oxfordu a Mezinárodních studií v Ženevě se 
v posledním roce věnuje konceptu Empowerment Self Defense. V Česku ho rozvíjí pod názvem Sebeobrana pro všechny. „K tomuto projektu mě přivedla moje dcera. Před ročním pobytem v zahraničí jsem pro ni hledala vhodný kurz sebeobrany, který nebude založen čistě na fyzické síle jako bojové sporty nebo bojová umění.“ Nakonec byla z konceptu tak nadšená, že dceři nabídla na poslední chvíli místo na trenérském kurzu, který loni v Praze pořádala. A tak začalo podnikání matka–dcera. „Jsem ráda, že jsme za naše aktivity získaly ocenění Nordic Chamber of Commerce za podporu diverzity a inkluze nebo jsem byla nominována na cenu Diversity Role Model celého regionu střední a východní Evropa,“ říká lektorka.

Pandemie, válka na Ukrajině, válka v Izraeli, ekonomická krize a další faktory velmi zvýšily míru frustrace a agresivity ve společnosti. Podle Lindy Štucbartové se lidé navíc odnaučili efektivně komunikovat – a pak už je prý k fyzickému násilí opravdu jen krůček. Proto je součástí workshopů, které pořádá, i porozumění stresové reakci a již zmiňovaná deeskalace. „Co se týče násilí v rodině a násilí v blízkých vztazích, tam je zapotřebí osvěta a prevence. Jedním z principů sebeobrany je i princip Sdílej, který je o tom, jak si říct o pomoc. Ne vždy je to jednoduché. A prvním principem je princip Mysli. Ten je o prevenci, o vztazích a o vlastních hranicích,“ prozrazuje lektorka a popisuje i konkrétní příklad, že když pracuje s dětmi z dětských domovů, baví se o tom, jaká nebezpečí ve vztazích hrozí a jak dávat pozor na tzv. červené vlajky ve vztahu, které mohou prozradit, že se jedná o potenciálního agresora.

Útoky se často odehrávají v rámci rodiny

V USA, v Kanadě, v Izraeli, na Slovensku, v Belgii nebo i v Albánii je přístup podle Empowerment Self Defense již součástí školního vzdělávání. Problematika násilí je komplexní. Týká se mimo jiné i násilí na seniorech. Proto je nutné o tomto jevu mluvit a nabízet metody, jak se bránit. Podle Lindy Štucbartové je nejdůležitější následující postup a schéma: Mysli – Zakřič – Utíkej – Bojuj – Sdílej – Buď OK. Své kurzy začíná prevencí a osvětou, odkud násilí hrozí. Výuka pak pokračuje komunikací a deeskalací konfliktu. Princip Bojuj doporučuje lektorka jen pokud se jedná o zdraví a o život. A princip Sdílej znamená vyhledání pomoci a zároveň pěstování podpůrných vztahů.

Míra sekundární viktimizace v naší společnosti je opravdu obrovská. Ne vždy ženy, ale například i senioři, mají kam jít, na koho se obrátit. Pokud ano, budou čelit dalším odsudkům – že si za to mohou sami. Odborných kapacit pro pomoc je málo, ne všem jsou dostupné. Věděli jste, že je potřeba pět až sedm neúspěšných pokusů pro ukončení vztahu? A že pokud jsou přítomny děti, vše se ještě komplikuje? Je důležité najít odbornou organizaci, která bude na cestě doprovázet. Oběť agrese nesmí být na problém sama.

Dá se vyhnout útoku agresora?

Podle odborníků je vždy klíčová prevence a komunikace. Velmi často si agresoři testují, zda je oběť snadno zastrašitelná. „Já si myslím, že nejdůležitější je nebát se ozvat. A zároveň vědět, za co bojovat a za co ne. Určitě nedoporučuji prát se o kabelku, o peněženku nebo o mobil,“ radí lektorka sebeobrany. Na workshopech probírá takzvanou stresovou reakci, tj. co se v případě útoku děje v mozku oběti a v mozku útočníka. Ve stresové reakci nic kreativního nevymyslíme, mozek na stres reaguje způsobem bojuj, uteč nebo zamrzni. Proto je z pohledu sebeobrany důležitý nejen nácvik situací, ale i příprava jednoduchých vět či scénářů, jak postupovat. „Určitě se vám stalo, že jste po nějaké intenzivní hádce s časovým odstupem přišli na to, jak lépe reagovat. Ve stresu ale ke kreativnímu myšlení nemáme přístup,“ popisuje ukázkovou situaci Štucbartová.

Často ve workshopech o sebeobraně používá tvrzení, že člověk je jediný živočišný druh, který sám sebe okrádá o smysly. K neštěstí často ani nepotřebujeme agresora. „Takže žádná sluchátka, koukání do mobilu nebo kapuce omezující výhled. Doporučuji obezřetnou, sebevědomou chůzi. Sebevědomý postoj vysílá potenciálnímu agresorovi signál o tom, že nejsme snadný cíl. Často doporučuji cestu zmapovat i z pohledu strategického úniku. Je nablízku večerka nebo jsou tam kamery? Je možné volit cestu delší, ale bezpečnější?“ popisuje základní pravidla bezpečného chování venku Linda Štucbartová. V případě sexuálních útoků je podle jejích slov daleko větší pravděpodobnost, že se bude jednat o někoho, koho známe, než že na nás vyskočí úchyl z křoví. Proto radí obezřetnost nejen cestou parkem, ale i v osobních či pracovních vztazích.

Hlavním nástrojem sebeobrany je vlastní intuice

V knize Gavina de Beckera Dar strachu je popsána situace, kdy zvláště ženy měly nějaké tušení, ale nakonec intuici neposlechly. A nedopadlo to dobře. Pokud se žena ohradí, tak je často vnímána nikoliv jako sebevědomá a asertivní komunikátorka, ale jako hysterka, a další slova se už do tisku nehodí. „Když hrozí reálné nebezpečí, opravdu naslouchejme vlastní intuici a snažme se reagovat včas,“ říká lektorka Linda a uvádí konkrétní příklad, který se jí stal. „Ve veřejných prostorách si dávám pozor kdo je blízko, kdo by mne případně mohl ohrozit. Všimla jsem si matky s dítětem v plovacím kruhu, která byla v bazénu pro dospělé, v části divoká řeka. Prostě se mi něco nezdálo. Za chvilku začala matka křičet a strhla na sebe pozornost. Opodál byl převrácený kruh. Ti, co byli blízko, se soustředili na matku, dítě se ovšem topilo o deset metrů dále. Tak jsem tam doplavala a batole z kruhu vysvobodila. Sebeobrana totiž není jen o umění se bránit, ale i o umění zůstat klidný a v případě potřeby správně vyhodnotit situaci a rychle reagovat,“ popisuje zakladatelka projektu ESD Czechia příběh se šťastným koncem.

Střelba na univerzitě zasáhla celou společnost

Linda Štucbartová připomněla i tragédii, při které střelec zavraždil na Filozofické fakultě ve čtvrtek 21. prosince 14 lidí a 25 osob bylo se zraněními převezeno do nemocnic. Tato událost podle jejích slov změnila vnímání bezpečnosti a možných rizik v České republice. „Stále platí, že žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa a stále platí, zejména pro ženy, že je daleko větší pravděpodobnost, že jim fyzicky ublíží někdo známý než neznámý.“ Mezi oběťmi střelce je i bývalá spolužačka jejích dětí, takže se s událostí vyrovnávala nejen jako odbornice na problematiku předcházení násilí, ale i jako matka a členka komunity.

„Zaznamenala jsem, že od té doby se vyrojilo mnoho obchodníků se strachem, ať už v podobě komerčních organizací nabízejících kurzy proti aktivnímu střelci nebo ze stran politiků, slibujících jednoduchá řešení. Z celého našeho rozhovoru vyplývá, že problematika předcházení násilí je komplexní,“ připomíná lektorka.

Přístup Empowerment Self Defense je založený na dlouhodobém výzkumu a snaží se připravit na širokou škálu možných ohrožení a vybavit jedince množstvím různých postupů, které pomohou každému zorientovat se v problematice osobní bezpečnosti. Obrana proti aktivnímu střelci zní – uteč, schovej se nebo bojuj. Toto pravidlo, které se mimo jiné probírá na workshopech, je nutné doplnit o důraz na to, jak je důležité násilí předcházet a vědět, čeho si všímat a případně s kým a jak svá podezření sdílet. Na druhou stranu, tomu co se stalo na akademické půdě FF UK, se při nejlepší vůli a tréninku nedalo předejít. Kanadský odborník na sebeobranu Randy King říká, že sebeobrana je více než z 80% o dobrých vztazích a o schopnosti vytyčit si hranice. Je to tedy na každém z nás.

Česko a ženy v oborech ICT

V oboru ICT v ČR mají ženy 10% zastoupení. Tyto statistiky jsou pro ČR opravdu nepříznivé a jsme na chvostu EU. Pokud vezmeme v potaz, že se jedná o obor, který je oborem budoucnosti, tak máme opravdu co dohánět. Jak říká často na svých přednáškách Linda Štucbartová, ženy nemusí být kodérkami nebo hackerkami. Bez základní znalosti technologií a jejich efektivního využívání se prý v budoucnu neobejde ani podnikání. „Když budu mluvit o zahraničí, konkrétně Izraeli, tak tam ženské startupy mají nejen větší podporu, ale vnímám i větší osvětu ve společnosti, proč je důležité, aby ženy do některých odvětví vstupovaly. Například právě segment Femtech je investičně v zahraničí velmi oblíben, v Čechách je však stále nedostatečně podporován,“ popisuje situaci ambasadorka Woman in Tech.

Velký pokrok v oblasti diverzity udělalo Španělsko a některé španělské podnikatelky věří tomu, že uspějí v rovné soutěži s muži. Na druhou stranu, pokud se podíváme na skutečnost, že ženské startupy získávají v celé EU méně než 2 % celkových investic, tak je stále někde problém. Segmenty, ve kterých ženy podnikají, jsou často nedoceněné – například sociální služby nebo vzdělávání. Stejně tak si ženy ne vždy mohou dovolit jít do podnikání po hlavě, právě s ohledem na rodinu.

V roce 2023 se Linda Štucbartová hodně věnovala ověření metodiky na široké populační skupině. Málokdo se může pochlubit tím, že má věkovou skupinu 8–88 let. Na základě pozitivní zpětné vazby z různých prostředí – korporace, státní správa, školy či neziskové organizace – připravuje nyní technologické řešení v podobě VR a xLearningu, který umožní tento koncept sebeobrany sdílet s co nejširší cílovou skupinou právě pomoci technologií. Technologické partnery má a nyní hledá investory, kterým je problematika edutech blízká a chtějí se podílet na společensky prospěšných projektech. A tady se kruh uzavírá – jsme zpátky u projektu Women in Tech a jeho přínosu pro celou společnost.

Z rozhovoru pro CNN Prima News.